Tento článek pojednává o propoziční sémantice myslitele první poloviny čtrnáctého století, Waltera Burleyho. Jejím cílem je prozkoumat jeho propoziční teorii a především to, co v některých svých textech označoval jako propositio in re (tj. jako reálná propozice). Ohled je brán na všechny relevantní texty z období jeho aktivní kariéry (cca 1297–1337), zejména na jeho komentáře k Aristotelovým Kategoriím, O vyjadřování a Druhým analytikám. Text je rozdělen do tří částí: v první z nich je připomenut starý spor týkající se předmětu logiky. V druhé části je představeno rané zpracování jeho propoziční teorie, v kapitole poslední pak její poslední vysvětlení a zdůvodnění z roku 1337. Ústřední otázkou textu je, jakým způsobem Burley pohlíží na propozice a co je podle něho konečným signifikátem propozic. Další otázkou je, zda se jeho propoziční teorie v průběhu jeho kariéry nějakým způsobem měnila.