Detail príspevku/publikácie

Les « familles » décadentes : étranges profils (social, politique, littéraire et linguistique) des écrivains fin de siècle

Filozofia, 2013, vol. 68, Supplementary Issue 2: L’Individu et la famille, s. 103-111.
Jazyk: French
BibTex EndNote Tagged EndNote XML RIS

Štatistika dokumentu:

Počet prístupov: 1,216
Počet prístupov dnes: 0
Naposledy zobrazené: 11.11.2019 - 02:31

Abstrakt

Pojmy „dekadence“ a „rodina“ se zdají být a priori neslučitelné. Přinejmenším od doby, kdy André Gide za dekadenty symbolicky odpověděl na Zolovy Rougon-Macquartovy, přírodopisnou a sociální studii jedné rodiny za druhého císařství, svým románem Paludes, „příběhem bezžence ve srubu uprostřed bažin“. Samotářští hrdinové románů fin de siècle skutečně žijí více méně odloučeni od společnosti, ve světě vlastního výběru a vkusu, kde se mohou nerušeně vysmívat vládnoucímu determinismu. Přesto je možné představitele francouzské dekadence začlenit do určité komunity, jakési „rodiny“ v širším slova smyslu. Ze sociologického hlediska řada z nich pochází ze stejného rodinného prostředí a jejich následné profesní dráhy se rovněž vyvíjejí obdobným směrem. V oblasti politiky dekadenty spojuje jejich „boulangismus“, i když ve většině případů jde spíše o dandyovskou provokaci než o skutečný ideologický závazek. Klasifi- kace založená na literárních salonech či kroužcích, v nichž se autoři fin de siècle scházeli, stejně jako tematická srovnávání jejich děl nevedou k jednoznačným výsledkům, vzhledem ke značné roztříštěnosti dobového literárního pole. Jediným skutečně relevantním kritériem se tak nakonec jeví lingvistická definice: „Dekadentem je ten, kdo používá dekadentní jazyk.“ Poslední část příspěvku je proto věnována krátké morfologické a syntaktické analýze tohoto specificky dekadentního jazyka, jakož i několika textovým příkladům jeho užití.

Kľúčové slová

Elitism, French decadence, Language, Modern sociology, Political systems