Abstrakt
Jürgen Habermas reaguje ve svých koncepcích ústavního patriotismu a postnacionální konstelace na dva významné rysy globalizace: na rostoucí pluralitu životních forem a způsobů a na otřes základních funkcí a legitimity národních států jako základní politické jednotky. Pluralita životních forem je vyvrcholením procesu, který v modernitě směřoval k oddělení práva od morálky. Legalitu je podle Habermase nyní možné založit na morálním univerzalismu lidských práv a svobod. Vize postnacionální konstelace je pak provázána s demokratizací globalizačních procesů. Postuluji, že Habermasovy ideje je třeba radikalizovat, socializovat a modernizovat tváří v tvář zásadním výzvám sociální, environmentální a kulturní spravedlnosti a udržitelnosti a rizikům, jimž globální společnost čelí a čelit bude. Poukazuji na potřebu demokratizace politiky i ekonomiky jako předpokladu globální sociální spravedlnosti, zakotvené v konceptu lidských práv. Perspektiva národního státu neumožňuje adekvátní náhled a jednání, a proto je třeba její překonání směrem ke kosmopolitismu, který se vyvaruje autoritářství a centrismu svou snahou o pluralistický univerzalismus, dosahovaný interkulturním dialogem s ohledem na princip spravedlnosti a udržitelnosti. Předpokladem je opuštění metodologického nacionalismu a dekolonizace myšlení.
English
Slovenčina
